Náboženství a fanatismus v praxi

V poslední době se slůvko fanatismus skloňuje ve všech pádech (a médiích) - zejména v souvislosti s muslimskými zoufalci, ale možná bychom si nejprve měli zamést na vlastním dvorku. Proč? Protože křesťané nejsou o moc lepší. Ostatně posuďte sami. Jedním ze specifik v podstatě každého náboženství, zejména těch "tradičních", je odpor k fyzickému tělu. Do absurdity jej zřejmě přivedli v muslimských zemích, ale katolíci jsou v podstatě totéž, pouze se o tom tolik nemluví. Podstatu přiložených fotografií vysvětlím níže, protože je neuvěřitelně symbolická!

Nedávno jsem byl v Chorvatsku a se zmíněným tématem jsem udělal hned několik zkušeností. Místní pobřeží je dlouhé cca 1500 kilometrů a míst ke koupání je na něm dost. Takže jsme se usadili na jedné opuštěné plážičce a svlékli plavky, není nad svobodné plavání Ovšem za hodinu na pláž dorazily dvě chorvatské dámy neurčitého věku a nastala mela Nenávistnými pohledy provrtávaly zejména mě, pak se obě pokřižovaly a jedna z bab vyrazila do útoku. Pochopila, že jsme cizinci a začala vřískat "dis is noooooou oukeeej, dis is noooouuuuuu oooouuukeeeeej, aj kóóóóóól ááááp polííííííííís!!!!" S úsměvem jsem se na ní podíval a odeskl "yes, you can" Žena cosi zaječela v rodné řeči a vrhla se k telefonu, do kterého hystericky hulákala a pořád na mě sugestivně ukazovala prstem, přičemž druhou rukou se křečovitě držela křížku u krku. Dle mého očekávání policie nedorazila, proč také a obě dámy posléze opustily pláž s nenávistným štěbetáním, k veliké radosti ostatních koupajících, kteří opět s úlevou odložili plavky


Scénka druhá byla neméně poučná. V dusném vedru malé vesnice jsme odložili trička a nechali si pouze kraťasy, podobně jako místní muži, pařící se ve slunečním žáru na ulici. Bohužel mě nenapadlo, že okolo kostela by mohla být půlkilometrová zakázaná zóna Ačkoli jsem byl za plotem, z kostela se vyřítil kněz s hořící kabelčičkou a začal zuřivě gestikulovat a povykovat, přičemž zhnuseně ukazoval na mé odložené tričko. Posunky se mi snažil přikázat, že se mám okamžitě obléci. Raději jsem se vzdálil z válečné zóny, chorvatsky sice neumím, ale mám pocit, že jedno z jeho slov bylo "satan"

V obci, kam jezdíme, mi místní mše připomíná všechno, jenom ne bohoslužebný obřad. Několik věřících se na naléhavé zvonění srotí v kostele a začne kázání, z jehož naléhavosti a dikce mrazí. Ze všeho nejvíce mi připomíná projevy jednoho pána s knírkem v Reichstagu v roce 1938. V téže obci také žije vysloužilý kněz, u kterého se rozvinula duševní choroba a díky tomu celé dny káže podobným způsobem z otevřeného okna směrem na prázdné molo. Můj otec sice bojuje řadu let s Alzheimerovou nemocí, ale pána vyhodnotil hned a správně slovy "co je to proboha za pošuka?" Můj subjektivní názor je, že kdyby tento kněz kázal s láskou a od srdce, Bůh by jistě nedopustil, aby se jeho služebníku zatemnil mozek takovým způsobem.

Nyní se ovšem podívejte na fotografii pod úvodním odstavcem, protože v tomto případě se chorvatským věřícím nechtěně podařilo naprosto dokonale vystihnout podstatu jejich církve. Na ostrůvku před obcí kdysi instalovali sošku Panny Marie. Po patnácti letech na ní zahlodal zub času tak, že se chudák téměř rozpadá. Aby jí třeba opravili, to nikoho ani nenapadne. Ovšem nic jim nebránilo instalovat sofistikované noční osvětlení, založené na baterii, dobíjené masivním solárním panelem a silném halogenovém reflektoru. Cenu zařízení odhaduji na stovky tisíc korun. A tak každou noc svítí do kraje krásně ozářená soška, která se zároveň drolí. Věřící na ní věší růžence, ale kupodivu to nepomáhá - soška se sype dál. Myslím si, že to snad ani žádný další komentář nepotřebuje.


Původní myšlenka katolické církve, která jí údajně převzala přímo od Ježíše Krista, byla bezpodmínečná láska vůči bližnímu svému. Jak vypadá lokální katolická láska dnes? Za války v bývalé Jugoslávii proti sobě stála tři etnika, pravoslavní Srbové, muslimští Bosňáci a katoličtí Chorvaté. Zde církve naprosto selhaly, protože namísto, aby se snažily konflikt tlumit, ještě jej rozdmýchávaly. A tak například v chorvatské obci Trstenik se všichni tváří, jako by se tam nikdy nic nestalo, ale opak je pravdou. Ačkoli na poloostrově Pelješac válečná fronta nikdy nebyla, místním to nijak nebránilo ve zbabělém vyvraždění srbských sousedů, se kterými tam žili od nepaměti. Jeden z odvážnějších starousedlíků mi popsal, jak na náměstí kupili desítky mrtvých těl a pak je odváželi náklaďáky neznámo kam. Komentoval událost slovy "to je taková naše balkánská hospoda, spolu se napijem a pak se všichni pobijem". Odpověděl jsem mu, že u nás by se to určitě nestalo. Na dotaz proč, jsem mu řekl, že u nás bezbranní starci, těhotné ženy a děti do hospody nechodí.

Na tomto obrázku je scénka z vyvražďování bosenského města srbskými milicemi. Bezbrannou rodinu vyvlekli na ulici, ukopali jí a postříleli. Ležérně, s cigaretou v ruce. Pravoslavní křesťané, prosím, ale Chorvaté nebyli v tomto konfliktu o nic lepší. Je úplně jedno, jakého je kdo vyznání, ale proč se k tomu pořád vracím? Politici a populisté se nyní snaží obrátit naší pozornost k muslimům, nicméně problémy máme přímo v EU u vlastních národů. Například Irové, Poláci a Chorvaté jsou opravdu ultrakonzervativní a ultranábožensky založení, ale speciálně v těchto dvou zemích nejde o žádnou křesťanskou lásku, nic takového. Náboženství tu slouží zejména k podpoře nacionalismu. Tím samozřejmě nechci říci, že v těchto zemích nejsou skvělí duchovní, kteří svojí práci dělají s láskou a srdcem. Jsou a dělají. Jde mi však o podstatu. Ta už tak hezká není. Ovšem když se vrátím k začátku článku ? zkuste si sami položit jednu logickou otázku. Jestliže náboženství hlásá odpor k lidskému tělu (a to proklamuje víra katolická, pravoslavná i muslimská), jak od takových vyznání proboha chceme očekávat lásku a soucit? Asi těžko, že? Velmi tristní pohled je například na koupající se Bosňačky. Pupkatý chlap v miniplavečkách si užívá moře, zatímco jeho žena, zahalená od hlavy až k patě, v plášti, kabátku, kalhotách a šátku, si ve vedru může namočit maximálně nohy po kolena. A tak nebohé dámy stojí v moři na pražícím slunci, vodu po kolena, ve zmáčených šatech a jejich majitelé si užívají. Co dodat? Jsou snad ale ostatní náboženství lepší proto, že se jejich vyznavačky mohou koupat v normálních plavkách? Myslím si, že nejsou. Jenom se tváříme, že jsme lepší a lžeme si při tom do kapsy.


Všimli jste si poslední dobou, jak ve světě neskutečně převažuje lež, demagogie, nenávist a populismus? V EU, v Rusku, v USA, u nás, všude. Nepadá na vás z toho trochu smutek a strach? Na mě ano. Nicméně občas je tu i zábava. Třeba při oslavě svátku sv. Václava, kdy lhář, rozvraceč, populista, opilec a užitečný idiot ?strýčka Putina? Zeman prohlásil, že bychom se měli vrátit ke křesťanským kořenům. To mě opravdu pobavilo. Ale třeba nám pan Zeman vysvětlí, co jsou to křesťanské kořeny z jeho úhlu pohledu a jak se k nim vrátit. Ovšem pokud je v čele státu to, co tam je, půjde vše nejspíš těžko. A co na to říkají naše církve? Že mlčí??...